Letos jsme se do haloweensko-dušičkové výzdoby pustili sice trochu později, ale zato s vervou sobě vlastní. Zásoby z loňska přišly vhod a pančelka samozřejmě neodolala a doobjednala další dekoratérské poklady, protože prý: „Na blbovinky mě užije, ale hlavně to nepřeplácat."  A my jsme tuhle její aktivitu přivítali s nadšením a naše dekoratérské snahy okamžitě nabraly na obrátkách. 

Na zadní nástěnce se objevil nový obří baner – noční tajemná zahrada, kde se mezi strašidelnými stíny válí bláznivé dýně a další podezřelé tvory byste tam taky našli… pokud máte odvahu koukat dostatečně dlouho.

A pavučiny? Tak těch máme tolik, že by se za ně nestydělo ani hejno tarantulí na rodinném srazu. Lepili jsme je do všech rohů, kolem nástěnek a božsky vypadají i na kytkách.... i když některé možná ani nebyly umělé. Každopádně pavučin není nikdy dost a tak jsme k jemným bílým pavučinkám přidali ještě velké černé pavučiny. Příští rok musíme vyrobit i nějakou černou vdovu s manželem - ať je to komplet. Nad nástěnkou visí girlanda, kterou pančelka po nocích vyráběla s láskou (a možná i zoufalstvím). A protože svou profesi zkrátka nezapře, vpašovala do ní i vzdělávací obsah – což je možná to nejstrašidelnější ze všeho. U jednotlivých částí kostry najdete latinské i české názvy. Pančelka si totiž myslí, že když na to budeme denně koukat, nastane zázrak a něco se nám podprahově dostane do mozku. Nemáme sílu jí říct, že… no… spíš asi ne. Celé to pak doplnily ještě lebky, kostřičky, svíčky a samozřejmě nemohly chybět ihalloweenské bonbony servírované stylově - v lebce. 

Výsledek? Výzdoba se povedla na výbornou. Dokonce tak, že jsme se v soutěži tříd umístili na předních příčkách. Takže ano – máme být na co pyšní.