Naše exkurze nebyla jen obyčejným výletem, ale doslova cestou v čase. Rozděleni do skupin jsme se ponořili do světa našich předků, abychom na vlastní kůži zažili, jak se dříve vítalo jaro a prožívalo období půstu.

     Program začal pěkně od podlahy – výrobou samotné Moreny. Každá skupina si musela postavu symbolizující zimu sama sestavit, aby ji následně mohla v rámci rituálu vynést a definitivně se tak rozloučit s mrazivými dny. Jako protiváhu k zimě jsme tvořili „létéčko“ – ratolest symbolizující nový život. Tu jsme si ozdobili vlastnoručně vyrobenými dekoracemi z vlny a drobnými šišticemi olše.

    V kuchyni to mezitím začalo vonět medem. Pustili jsme se do pečení tradičních jidášů, a zatímco se těsto v troubě zlátlo, společně jsme si připomínali pašijové příběhy. Ty nám pomohly pochopit duchovní rozměr Velikonoc a význam jednotlivých dní svatého týdne.

    Velkým tématem pro nás byla postní doba. Dozvěděli jsme se, proč se dříve lidé v jídle omezovali a jaký význam měly jednotlivé postní neděle s jejich zvláštními názvy (od Černé až po Květnou). A protože nejlepší je si vše vyzkoušet v praxi, došlo i na netradiční ochutnávku. Měli jsme možnost zkusit pučálku – pokrm z naklíčeného a opraženého hrachu. Také jsme zjistili, co je to „družebník“ (pečivo pro družebnou neděli) a jakou roli hrál při námluvách.

Domů jsme si neodváželi jen létéčka a zbytky jidášů, ale hlavně pochopení toho, že Velikonoce jsou pestrou směsicí křesťanských tradic a starých pohanských zvyků, které mají i v dnešní době své kouzlo.